Horní menu

Drobečková navigace

Úvod > Škola > Aktuality > Cesta do minulosti - dějepis 8. roč.

Cesta do minulosti - dějepis 8. roč.



Cesta do minulosti

Dnes vám budu vyprávět to, co se mi přihodilo. Stalo se to o letních

prázdninách. Jela jsem jako každý rok k babičce na prázdniny. Babička má

velikou půdu a každý rok tam objevím něco zajímavého. Byla jsem velice

zvědavá, co tam objevím letos. Vlezla jsem na půdu a našla starý zaprášený

kufr s cestovatelskými nálepkami. Kufr jsem ze zvědavosti otevřela a on mě

vtáhl dovnitř. Ocitla jsem se v nějaké jiné době a navíc v jiném státě, nebo

alespoň mi to tak přišlo. Bylo to divné. Najednou jsem si všimla, že opodál stojí

malá holka. Vstala jsem ze země a šla k ní. Holčička měla na sobě roztrhané

šaty a byla bosa. Zeptala jsem se, kde jsem a ona řekla, nějaký název,

kterému jsem nerozuměla a pak utekla. Vrátila jsem se ke kufru, koukla jsem

se na nálepky a pochopila jsem, že jsem ve Viktoriánské Anglii. Vzpomněla

jsem si na sešit z dějepisu. A zapřemýšlela jsem ,,Viktoriánská Anglie tady

přece vládla královna Viktorie´´. Po chvíli jsem se zvedla ze země a s kufrem

v ruce se vydala po cestě. Bylo to opravdu zajímavé prostředí. Šla jsem

docela dlouho, asi tak 5 km, nevím to přesně, protože jsem neměla telefon ani

hodinky. Koukla jsem se na kufr a sáhla na jednu z barevných nálepek. A co

se nestalo, opět mě kufr vtáhl do sebe a já pochopila, že to dělají ty nálepky.

Ocitla jsem se v Itálii a to na náměstí, kde se konala bitva. Rychle jsem se

ukryla za sloup a napadlo mě, dotknout se nějaké další nálepky na kufru.

Spatřila jsem nálepku Německa, protože je blízko České republiky.

V Německu jsem byla letos s rodiči na dovolené, ale když mě tam odnesl kufr,

nevypadalo to jako v tom Německu, kde se mi velmi líbilo. Myslím, že i v té

Anglii to vypadalo lépe. Hodně se tu bojovalo, samá válka. Myslím si, že tohle

není správné místo, chtěla jsem pryč, domů za babičkou.

Jsem pryč asi týden, měsíc? Určitě už po mě vyhlásili pátrání! Na kufru byla

jedna nálepka, která byla moc pěkná a mě napadlo, že to je ta pravá, třeba ta

mě odnese domů. Sáhla jsem na ni, ale místo toho, abych se objevila doma,

tak jsem se ocitla v Rusku. Víte, jak jsem to poznala, viděla jsem totiž cara na

vlastní oči. Vypadal totiž stejně jak na obrázku v naší učebnici.

Už mě to cestování nebavilo sedla jsem si do kufru a přemýšlela jsem, jak se

dostat zpátky domů. V tu chvíli jsem si všimla malé nálepky Czechia a já

dostala naději, že se dostanu domů. Sáhla jsem na ni a objevila se na

babiččině půdě. Byla jsem hrozně šťastná, běžela jsem za babičkou a vše jí

vyprávěla. Babička se smála a řekla, že uplynula sotva půl hodina.

Myslím, že můžeme být rádi, že u nás nejsou války a máme se tak dobře.