Já, cestovatel časem
Jednou večer, když už jsem měl jít spát, najednou jsem dostal skvělý
nápad. Napadlo mě, jak můžu sestrojit stroj času a v tu chvíli jsem se
chtěl podívat do pravěku a vidět dinosaury, vidět ty obrovské stromy,…
Tak jsem okamžitě začal stavět. Stavěl jsem celou noc a dalších mnoho
dní. Myslel jsem si, že to nebude tak těžké, ale ukázalo se, jako u všech
mých předešlých nápadů, že to nebude tak lehké jak jsem si myslel.
Potom jsem na to kápl a konečně se mi povedlo ten stroj postavit. Řekl
jsem si, že ho zítra vyzkouším a šel jsem spát. Když jsem se ráno
probudil, šel jsem ho hned vyzkoušet. Nasedl jsem a začal se vracet v
čase, když v tom se něco pokazilo. Musel jsem zastavit v polovině 19.
století na Balkánském poloostrově. Když jsem začal opravovat stroj,
zaslechl jsem za kopcem nějaký hluk a rozhodl jsem se, že se tam půjdu
podívat. Vyšel jsem na kopec a viděl, jak Rusko válčí s Osmanskou říší
a došlo mi, že jsem v roce 1853. Válka se zdála vyrovnaná, ale Rusko
mělo trochu navrch a v tom momentě se do toho vložila francouzská a
anglická armáda a společně vyhráli nad Rusy. Tím pádem se Balkánský
poloostrov rozdělil na několik samostatných států jako třeba Bulharsko,
Srbsko, Rumunsko a Černá Hora. Následně jsem stroj opravil a do toho
pravěku se dokonce i podíval, ale moc se mi tam nelíbilo. Vždyť to
znáte, doma je doma. Doma jsem si uvědomil, že jsem spokojený s tím,
kde a kdy žiji.