Lék pro dřevorubce - dějepis 8. roč.

Lék pro dřevorubce

Psal se rok 1848. Prostý lid jako vždy robotoval na panském poli. Zrovna bylo období žní a to

je nejvíce práce. Prostému lidu se to samozřejmě nelíbilo, protože pracovali povinně a zdarma, ale

otvírat pusu na pána se nesmělo. Navíc kníže Metternich měl pomalu větší slovo než sám panovník

Ferdinand I. Dobrotivý. On dbal pouze na to, co mu poradil jeho zesnulý otec, když ještě žil. Jemu

bylo vše asi jedno, i to, že pomalu ztrácí moc. To otec mu totiž poradil, ať se drží Metternicha a ať

vládne s ním, že prý má skvělé nápady a dotáhne Habsburskou monarchii hodně daleko.

Mezi robotujícími byl také dřevorubec Jakub, který měl tři syny: Martina, Petra a Šimona. Ti

museli samozřejmě robotovat také, ale ani jednomu se to nelíbilo. Když už museli pracovat, tak za

to chtěli nějakou odměnu.

A tak se společně s dalšími lidmi z vesnice rozhodli, že sepíší petici pro císaře. Včetně toho, že

napsali, že chtějí zrušit robotu a poddanství, napsali dalších pár bodů, kvůli kterým se každý jen

mračil. Napsali také, že žádají o rovnoprávnost češtiny a němčiny, protože česky se mohlo mluvit

pouze na triviálních školách, což jsou nižší, vesnické školy. Česky se také mluvilo v nižších

vrstvách společnosti. Další požadavky byly třeba svoboda ve volbě náboženství, svoboda tisku,

zrušení cenzury a další. Za pár dní přišla odpověď od císaře tzv. Kabinetním listem. Císař přislíbil

většinu požadavků dodržet. Mezi lidmi se tato zpráva rozkřikla a všem bylo divné, že císař

najednou couvl a mysleli si, že se začal bát.

Mezitím dřevorubec Jakub těžce onemocněl, a tak se jeho dva starší synové rozhodli, že mu

seženou lék. Šimon byl mladší a tak ho otec nepustil.

První syn Martin se vydal do Vídně. Až tam se dostalo, jak v Čechách sepsali petici a císař

přislíbil většinu splnit, a proto napsali také císaři, ale požadovali vznik ústavy, neboli konstituce a

zrušení cenzury. Martin se ubytoval v jednom hostinci za pár drobných, které mu čirou náhodou

zbyly. A protože už byl večer, šel spát. Druhý den ráno se šel projít po městě, obešel všechny domy,

ptal se po léku, který by uzdravil jeho otce. Všichni však byli zaneprázdnění, protože řešili, co

odpoví císař na jejich požadavky.

Martin ještě pár dní zůstal, ale pořád mu nikdo nic neřekl. Odpoledne přijel do vesnice posel a

řekl, že císař svolil k ústavě. Všichni měli radost a během několika dní se jim podařilo svrhnout

Metternicha. Martin tedy žádný lék nesehnal a byl z toho smutný. A tak se rozhodl, že se vrátí

domů.

Zatímco Martin nepochodil, Petr navštívil Uhry. Až tam se doneslo, že v Čechách je rozruch,

císař se zabývá Vídní a tak si Maďaři vymohli částečnou samostatnost. Petrovi tedy také nikdo

neporadil.

Oba bratři se vrátili domů, kde na ně čekal nemocný otec a bratr Šimon.

Blížilo se léto a otec ne a ne se uzdravit. Šimon chtěl otci pomoci a zeptal se ho jestli by ho

nepustil. Otec po dlouhém přemlouvání nakonec svolil a tak Šimon vyrazil. Vyšel, ale nedošel moc

daleko, protože ho zastavil houf lidí.

Byl to Slovanský sjezd. Sešly se tam všechny slovanské národnosti z celé Habsburské

monarchie. Náhle se přiřítili vojáci v čele s Windischgratzem. Proti vojákům šli studenti, kteří

prohráli. Celé povstání trvalo šest dní.

Šimon zatím potkal babku kořenářku, která bydlela na malém sídlišti v Praze. Řekl jí, že jeho

otec je nemocný, jestli by mu pro něj něco nedala. Babka kořenářka mu dala balíček bylinek a řekla

mu, ať z toho otci uvaří čaj a udělá mast. Šimon poděkoval a odešel.

Když přišel domů, otec na tom byl o něco lépe, ale pořád špatně. Uvařil mu čaj a dal mu mast,

aby ji otec používal. Zanedlouho se otec uzdravil. Všichni se tedy mohli radovat, jak z toho, že se

otec uzdravil, tak z toho, že je zrušena robota a poddanství. Navíc na trůn nastoupil synovec

Ferdinanda I. Dobrotivého František Josef I., takže třeba nastanou lepší časy.